Toros Roslin
| Toros Roslin | |
|---|---|
_-_crop.JPG) | |
| Narození | 1210 |
| Úmrtí | 1270 (ve věku 59–60 let) |
| Národnost | Arméni |
| Povolání | iluminátor |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Toros Roslin (arménsky: Թորոս Ռոսլին; asi 1210–1270) byl nejvýznamnějším iluminátorem arménských středověkých rukopisů.[1] Pokračoval v tradici zavedené svými předchůdci, ale obohatil ji o západoevropské vlivy. Obohatil arménskou rukopisnou malbu i o nová témata, jako je nevěřící Tomáš nebo průchod Rudým mořem. Navíc oživil žánr královských portrétů, přičemž v jeho rukopisech byly nalezeny první portréty králů z arménského exilového království v Kilíkii. Jeho styl se vyznačuje jemností barev, klasickým zpracováním postav a jejich oděvů, elegantními liniemi a inovativní ikonografií. Lidské postavy v jeho ilustracích jsou plné života a představují různé emocionální stavy. Roslinovy ilustrace často zabírají celou plochu rukopisné stránky.
Život
[editovat | editovat zdroj]O jeho životě se ví jen málo. Působil ve skriptoriu pevnosti Hromkla v Kilíkii (dnes zvané obvykle Rumkale), kam bylo v roce 1151 přeneseno sídlo patriarchy arménské apoštolské církve.[2] Mezi jeho patrony patřili katolikos Konstantin I., král Hethum I., jeho manželka Isabella, jejich děti a zejména princ Levon (král v letech 1269 až 1289). Pouze Arméni šlechtického původu měli ve středověku příjmení, příjmení Roslin se však mezi šlechtickými arménskými rodinami nevyskytuje a nezní ani arménsky, otázka jeho původu je tak nejasná.[3] Profesor Levon Čookaszjan, vedoucí katedry arménských dějin umění na Jerevanské státní univerzitě, tvrdí, že příjmení Roslin pochází od Henryho Sinclaira, barona z Roslinu, který doprovázel Godfreye z Bouillonu v roce 1096 při křížové výpravě do Jeruzaléma.[4] Tato hypotéza je založena na předpokladu, že jako většina prominentních křižáků té doby si Sinclair vzal Arménku. Přibližná data Roslinova narození a úmrtí lze určit pomocí dat jeho rukopisů. Roslinovo jméno není vidět na žádném rukopisu datovaném po roce 1286 a s největší pravděpodobností zemřel v 70. letech 13. století. V kolofonu evangelia z roku 1260 Roslin zmiňuje, že má syna, což naznačuje, že byl pravděpodobně knězem, protože mnich by neměl děti, zatímco laik by v arménském prostředí pravděpodobně nebyl iluminátorem posvátných rukopisů. Žádný z Roslinových současníků ani jeho žáků se o něm ve svém díle nezmiňuje a jeho jméno je v písemných pramenech zmíněno znovu až v 17. stoletím.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Dochovalo se sedm rukopisů, které nesou jeho podpis, vznikly v letech 1256 až 1268. Čtyři jsou ve vlastnictví Arménského patriarchátu jeruzalémského se sídlem v katedrále svatého Jakuba. Jeden rukopis je v držení Walters Art Museum v Baltimoru.[5] Byl vytvořen pro kněze Torose, synovce katolikose Konstantina I. Je nejbohatěji zdobeným rukopisem mezi všemi podepsanými. Rukopis byl od 17. století uchováván v Sivasu, kde zůstal až do deportace Arménů v roce 1919. O deset let později jej v Paříži koupil americký železniční magnát Henry Walters, jehož zájem o arménské umění rozdmýchaly tragické události předchozího desetiletí. Jeho manželka Sadie Waltersová pak darovala rukopis Walters Art Museu v roce 1935. Dvě evangelia, Zejtunské (1256) a Malatské (1268), se nacházejí v Maštocově ústavu starých rukopisů v Jerevanu zvaném Matenadaran. Roslinovi je někdy připisováno také několik nepodepsaných rukopisů ze 13. století.
Ohlas
[editovat | editovat zdroj]3,4 metru vysoká čedičová socha Torose Roslina byla vztyčena v roce 1967 před vchodem do Matenadaranu. Je dílem Marka Grigorjana a Aršama Šahinjana. V libanonském Bejrútu byla v roce 1981 založena Akademie výtvarných umění nesoucí Roslinovo jméno.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Tři mládenci v ohnivé peci -
Průchod Rudým mořem -
Apoštol Jan -
Portrét prince Levona -
Malatské evangelium – klanění tří králů -
Zvěstování -
Svatý Lukáš -
Nevěřící Tomáš -
Portrét krále Levona a královny Keran -
Vzkříšení Lazara
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Toros Roslin na anglické Wikipedii.
- ↑ CHOOKASZIAN, Levon. The Book Illumination of the Cilician Armenian Kingdom and the Artistic Legacy of Toros Roslin (13th century) between Byzantine and Crusader Art. Erforschen - Erkennen - Weitergeben. 2021-01-01. Dostupné online [cit. 2023-08-14].
- ↑ Toros Roslin. Visuotinę lietuvių enciklopediją [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. (litevsky)
- ↑ Toros Roslin. Rodon.cz [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online.
- ↑ Toros Roslin. web.archive.org [online]. 2006-08-24 [cit. 2023-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-08-24.
- ↑ T'oros Roslin Gospels | The Walters Art Museum. Online Collection of the Walters Art Museum [online]. [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Toros Roslin na Wikimedia Commons
